Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


ObrazekBrána tábora

Tato brána s nápisem "Arbeit macht frei" (práce osvobozuje) je dnes nejznámějším symbolem  Auschwitz. Tento slogan si s sebou do Osvětimi přinesl velitel tábora Rudolf Höss z koncentr. tábora Dachau, kde byl poprvé použit, a kde Höss dříve působil jako dozorce. Touto branou denně procházely tisícovky vězňů s vědomím, že je čekají dlouhé hodiny úmorné a zničující práce. Když se pak večer celí vyčerpaní vraceli, nesli těla těch, kteří ten den zemřeli. Zde hrál táborový orchestr pochody, které měly vězňům „usnadnit“ cestu do práce i jejich návrat do tábora.

 

Táborový „špitál“

         Bloky 19,20,21 a 28 (viz.mapa níže) byly správou tábora vymezeny pro táborovou „ošetřovnu“, určenou nemocným vězňům. Mnohdy tato budova představovala spíše jakousi čekárnu před cestou do krematoria. Nedostatek základních léků a zdravotní péče znamenal většinou smrt. V polovině roku 1941 začali lékaři SS se selekcemi vězňů. Vybírali nejslabší a nemocné jedince, kteří byli zavražděni smrtící injekcí nebo v plynových komorách. Během doby, kdy byla tato „ošetřovna“ v provozu, uskutečnili lékaři SS mnoho různých lékařských a farmaceutických pokusů, jež obvykle končili smrtí pacienta či jeho doživotním postižením. Podobné špitály byly umístěny i v jiných částech tábora Auschwitz.

 

Ženský tábor

         Ženský tábor v komplexu Auschwitz I tvořily bloky 1-10 a to v době od 26. března 1942 do srpna téhož roku. Tato část tábora byla od té mužské oddělena vysokou zdí. Bylo zde vězněno více jak 17 000 židovských i nežidovských žen z Německa a zemí okupovaných nacisty. Během necelých pěti měsíců zde zemřely tisícovky žen v plynových komorách nebo následkem vyhladovění, epidemií, žalostných hygienických podmínek a úmorné práce. Ostatní byly v srpnu 1942 přemístěny do Březinky, kde byl vytvořen hlavní ženský tábor v sektoru BIa.

 

Pracovní tábor pro ruské válečné zajatce

         Pracovní tábor pro ruské válečné zajatce (Russisches Kriegsgefangenen Arbeitslager) byl od 7. října 1941 do 1. března 1942 umístěn ve speciálních izolovaných, plotem oddělených blocích.Bylo zde registrováno přibližně 10 000 mužů. Umírali hromadně, jelikož byli podrobeni obzvláště brutálnímu zacházení ze strany příslušníků SS. Byli také zabíjeni Cyklonem B a stříleni na příkaz zvláštní komise Gestapa. 9 000 z nich zemřelo během 5 měsíců. Méně než 1000 sovětských vál.zajatců zůstalo na živu a bylo převezeno do tábora Birkenau, který byl tehdy ve výstavbě.

 

Blok 10 – experimenty

         Němečtí lékaři v lékařských institucích SS a Wehrmachtu se spolu s lékařským personálem nižšího stupně aktivně podíleli na uskutečnění nacistických vyhlazovacích plánů. Lékaři SS, přidělení do koncentračních táborů, včetně Auschwitz, hráli zvláštní roli. Vedli zločinné lékařské experimenty na vězních a páchali i jiné skutky, jež porušovaly lékařskou etiku. Podporujíce vyhlazovací program v koncentračních táborech, vstoupili do dějin jako lékařští zločinci.

         Lékaři SS, kteří uskutečnili pseudo-lékařské experimenty v rámci Auschwitz:

 

Professor Dr. Carl ClaubergObrazek

         V táboře experimentoval se sterilizací. Byla mu dána k dispozici část bloku 10. v hlavním táboře. Několik stovek židovských žen z různých zemí žilo ve dvou velkých místnostech v druhém patře budovy. Clauberg vyvinul metodu nechirurgické masové sterilizace, která spočívala v aplikaci speciálně vyvinutého chemického dráždidla do pohlavních orgánů, kde způsobovalo zánět. Během několika týdnů se vejcovody uzavřely a zablokovaly. Claubergovi experimenty zabily několik jeho „subjektů“ a ostatní byly poslány na smrt, tak aby mohla být vykonána pitva.

V červnu 1943 napsal Clauberg Himmlerovi:

„Nechirurgická metoda sterilizace žen, kterou jsem vynalezl, je nyní téměř perfektní... Co se týče otázek, které jste ke mně směřoval, pane, můžu je dnes zodpovědět způsobem, který jsem očekával: pokud výzkum, který uskutečňuji bude stále přinášet více méně výsledky, které vykazoval doposud (a není zde důvod předpokládat, že tomu tak nebude),poté můžu oznámit, že v dohledné budoucnosti bude jeden zkušený lékař s vhodným vybavením ordinace, s pomocí deseti pomocných pracovníků, schopen provést během jednoho dne sterilizaci stovek, nebo dokonce 1000 žen.“

 

Dr. Horst Schumann

         Stejně jako Clauberg, hledal Schumann vhodný způsob hromadné sterilizace, který by umožnil Třetí říši uskutečnit biologickou destrukci poražených národů „vědeckými“ metodami - skrze zbavení lidí jejich reprodukčních schopností. Vybavení k rentgenové sterilizaci bylo pro Schumanna zřízeno v jedné z kasárenských budov v Birkenau. Jednou za čas sem bylo přivedeno několik desítek židovských žen a mužů. Sterilizační experimenty spočívaly ve vystavení ženských vaječníku a mužských varlat rentgenovému záření. Schumann používal různé intenzity a intervalů při svém hledání optimální dávky radiace. Vystavení radiaci zapříčinilo hrozné popáleniny na břiše, genitáliích a oblasti hýždí subjektů, a také hnisavé boláky, které se prakticky nehojily. Mnoho lidí zemřelo na komplikace. Z dochovaných záznamů je patrné, že Schumann spolu se svým týmem provedl i 90 kastrací za den. Výsledky rentgenové sterilizace byly neuspokojivé. Ale v článku, který zaslal Schumann Himmlerovi v dubnu 1944 pod názvem „Efekt rentgenového záření na lidské rozmnožovací žlázy“, vyjádřil Schumann výhody nechirurgické kastrace a označil ji za rychlejší a jistější metodu.

 

Dr. Josef MengeleObrazek

Josef Mengele (fotografie vlevo) obdržel doktorát z filosofie a medicíny. V těsné spolupráci s Institutem Kaiser Wilhelm pro antropologii, genetiku a eugeniku studoval jevy dvojčat, stejně jako fyziologii a patologii nanismu (malých lidí, „trpaslíků“). Stejně tak se zajímal o lidi s odlišně zabarvenou duhovkou a o etiologii (o původ a příčiny) a léčení gangrény. Toto nové onemocnění, rozšířené v cikánském táboře, bylo předtím v Evropě téměř neznámé. Mengeleho prvními experimentálními subjekty byly cikánské děti. Měl laboratoř v tzv. „Cikánském rodinném táboře“. Na Mengeleho příkaz byly děti trpící gangrénou zabity, aby mohla být provedena pitva. Orgány a dokonce celé hlavy dětí byly uchovány a poslány ve sklenicích do institutů, včetně Lékařské akademie v Grazu, v Rakousku.

         Mengele také začal se selekcí „trpasličích“ lidí a lidí s fyzickými zvláštnostmi (včetně vrozených handicapů a vývojových defektů jako u „trpaslíků“) z transportů Židů, které dorazily do Birkenau kvůli vyhlazení, z židovského „terezínského rodinného tábora“ v Birkenau,a z tzv. Mexika (Sektor BIII).

         V první fázi svých experimentů podrobil Mengele páry dvojčat a lidi s tělesnými handicapy speciálním lékařským vyšetřením, které měly být provedeny na živém organismu. Tato bolestivá a vyčerpávající vyšetření trvala celé hodiny a byla těžkým zážitkem pro hladové, vyděšené děti (většina dvojčat byly ještě děti). Subjekty byly fotografovány, byl zhotoven sádrový otisk jejich zubů a čelistí, stejně tak jim byly vzaty otisky prstů na rukou i nohou. Jakmile vyšetření odevzdaného páru dvojčat skončilo, Mengele nakázal jejich usmrcení fenolovou injekcí, aby mohl pokračovat v další fázi svých experimentů, ve srovnávací analýze vnitřních orgánů při pitvě. „Vědecky“ zajímavé anatomické vzorky byly uchovány a poslány do institutu v Berlíně k podrobnějšímu zkoumání.

 Dr. Johann Paul Kremer

         Zabíjení vězňů bylo také doprovázeno zkoumáním změn, které nastaly v lidském organismu důsledkem vyhladovění k smrti – především atrofie (zakrňení) jater. Tento výzkum byl v Osvětimském koncentračním táboře prováděn Obersturmführerem SS Johannem Paulem Kremerem, doktorem medicíny a filosofie, profesorem na universitě v Münsteru, kde přednášel o anatomii a lidské genetice. V bloku číslo 28, klinice hlavního tábora, prováděl hodnocení vězňů, usilujících o přístup do nemocnice. Mnozí z nich byli na pokraji vyčerpání, v poslední fázi vyhladovění k smrti. Kremer nakázal zabít většinu z nich fenolovou injekcí. Kremer vybral vězně, kteří se mu hodili jako obzvláště dobrý pokusný „materiál“, a dotazoval se jich právě před jejich smrtí, když leželi na pitevním stole a očekávali injekci. Ptal se jich na takové osobní věci, jako na jejich váhu před zatčením a jestli v poslední době užili nějaké léky. V některých případech nařídil, tyto vězně vyfotografovat. Než jejich těla stačila vychladnout, byla podrobena pitvě. Kremer se zajímal o játra, slezinu a slinivku.

 

Lékaři SS- Friedrich Entress, Helmuth Vetter a Eduard Wirths

         V letech 1941-1944 táboroví lékaři SS Friedrich Entress, Helmut Vetter a Eduard Wirths, prováděli na vězních v táboře klinické testy snášenlivosti a účinků nových léků a drog s takovými názvy jako B-1012, B-1034, B-1036, 3582 aj. Činili tak za provize od IG Farbenindustrie a obzvláště pak od jedné bavorské firmy, která byla součástí tohoto kartelu. Tyto přípravky byly podávány vězňům, kteří trpěli nakažlivými chorobami (často byli nejdříve úmyslně nakaženi).

Blok č.11 a stěna smrtiObrazek

         Blok č.11 je známý jako „blok smrti“. Měl několik funkcí, ze kterých byla nejdůležitější funkce ústředního vězení tábora. Sem příslušníci SS umisťovali vězně z celého tábora, které Gestapo podezřívalo z plánování útěku, vzpoury nebo udržování kontaktu s vnějším světem. Byli zde uvězněni také Poláci z vně tábora, poté co byli zatčeni za takové přečiny, jako např. nabízení pomoci vězňům. Byli podrobeni brutálnímu výslechu, který obvykle končil rozsudkem smrti, jež byl proveden zastřelením či oběšením. V roce 1941 byli v bloku číslo 11 umisťováni také vězni, kteří byli „odsouzeni“ k smrti vyhladověním z toho důvodu, že uprchl jejich spoluvězeň. V cele číslo 18 tohoto bloku zemřel mj. sv. Maksymilian Maria Kolbe, který se dobrovolně obětoval, aby zachránil život jinému spoluvězni.

         V první letech tábora zde byla ubytována kárná skupina (Strafkompanie) a nápravná skupina (Erziehungskompanie), jež byly přiřazeny k nejtvrdší práci. Zpočátku byli téměř všichni nově příchozí židovští vězni a polští kněží umisťováni do kárné skupiny, kde byl počet obětí nejvyšší. Speciální skupina vězňů, určená k pálení těl v krematoriu (tzv. Sonderkommando), byla v tomto bloku také dočasně umístěna.Obrazek

         Mezi bloky 10 a 11 se náchazela a nachází tzv. Stěna smrti, kde příslušníci SS zastřelili několik desítek lidí, především Poláků. Jednalo se hlavně o členy konspiračních skupin, o lidi, kteří se pokusili o útěk nebo ho plánovali, či podporovali.

 

 

Krematorium a první plynová komoraObrazek

          Toto krematorium fungovalo v období od srpna 1940 do července 1943. Podle údajů německého vedení se zde mohlo spálit 340 těl denně. Součástí tohoto krematoria byla místnost, jež se stala první plynovou komorou v celém komplexu Auschwitz. Zde příslušníci SS zabili pomocí Cyklonu B několik tisíc Židů a také pár skupin ruských válečných zajatců. V plynové komoře uvnitř budovy mohlo být zavražděno i několik stovek lidí najednou. Cyklon B byl nacisty do komory vhazován otvory ve stropě. Tato plynová komora se postupně přestala používat poté, co byly v Birkenau zbudovány větší komory. Obrazek

Cyklon B se do roku 1941 používal pouze jako dezinfekční prostředek. Od přelomu srpna a září roku 1941 se začalo s experimenty s tímto prostředkem, jež se později stal nástrojem hromadné záhuby. Cyklon B byly vlastně kapsle, které se při kontaktu se vzduchem a vlhkostí měnily v jedovatý plyn. Proto byl Cyklon B (kyanovodík-HCN) uchováván v neprodyšně uzavřených plechovkách.

 

Plán Auschwitz I.

Obrazek